• Nakladatelství Dar je vydavatel knih dobrá. Neb dobro plodí dobro.
• Zájemci o vydání autorských textů napište na email: daggycz@email.cz
• Co nejdříve se vám vyjádříme.

VYDANÉ KNIHY:

Pokud se budete chtít vyjádřit ke knihám na Databázi knih, Děkuji:  ZDE Databáze knih

Knihy si můžete zakoupit na mém eshopu u distributorů. ZDE  a ZDE

Děkuji River za krásnou předmluvu, kterou sepsala do knihy a dovedla mě ní k slzám:

Ukázka z knihy:

Milí čtenáři,

vítám Vás v dojímavě půvabném, láskyplném příběhu Tance slunce a vody. Já sama jsem jím oslněná! S každou novou knihou jsem si myslela, že Daggy už nic krásnějšího sepsat nemůže. Kdepak. Autorka a malířka Daggy dokazuje, že má pro všechny věkové kategorie spanilé krásy a moudrosti na rozdávání. A tak jako své předchozí knihy, i tuto sepsala během jediného dne.

Jeví se to až k neuvěření. Ale Daggy takto žije. Ve svém vlastním časoprostoru. V tady a teď. V přítomnosti. Každá sekunda dne je pro ni darem, který nepromarňuje. I noc je jejím bílým dnem. O tom svědčí i fakt, že mi tuto knihu poslala na korekturu ve tři hodiny ráno. Jen málokomu se daří s jejím neunavitelným, živelným tempem držet krok. Přesto nikam nespěchá a nechvátá. Každý její pohyb jako by byl rituálem, ladným tancem, klidnou meditací. Ona sama je uměním.

Je jako ta voda, která mírumilovně pluje po své cestě v milujícím objetí hřejivého slunce. Jako ta voda, jejíž tok se i přes vhozené kameny nikdy nezastaví, a dál přináší životadárnost, svěžest, čistotu, hlubokou moudrost dávných věků, žehnající Lásku a třpytivý odraz bílého svitu slunce.

Příběh Tance slunce a vody svojí něžnou nevinností, obdivuhodnou vnitřní sílou a oddaným čistým citem Lásky pohladí až u samotné duše. Otvírá svázaná srdce a vlévá do nich světlo. Je světelným štítem před nocí, bolem a smutkem. Je vírou, nadějí, jemností, porozuměním, trpělivostí, vyrovnaností, harmonií, souzněním, citem, pohlazením.

Darem.

„Dotykem cítit a citem se dotýkat, objímat, milovat.“

S pokorou a přáním spřízněné četby

River

Naslouchejte, začínám...

Příběh slunce a vody se začal psát před mnoha lety. Tehdy kdy voda počala volně plout a získala nazpět svou sílu.

  Jednou, když se voda procházela po vodní hladině vyhřívajíc se ve své vodní lázni, všimlo si jí sluníčko.

Dívalo se na ni, neb ho okouzlila svou sílou a křehkostí, krásou a tichostí, ale stydělo se maličko. Přemýšlelo jak to udělat, aby ho voda uviděla. Voda ponořena sama do sebe si ho nijak nevšímala. Jen sama u sebe byla, teploučka a vody si užívala, nic víc ji nezajímaje. Sama se sebou byla.  

  A co víc! Vždy z ničeho nic jako pára nad hrncem se vypařila a byla pryč.

Slunce se vždy rozhlíželo do všech stran. Kde je, kam zmizela? Zničeho nic jak lusknutím prstu a není. Umí snad kouzlit?...

Děkuji River za krásu předmluv, kterými dává mým knihám prvotní nádech před samotným čtením.

Ukázka z knihy:

Milí čtenáři,

velmi mne těší, že se spolu setkáváme u knihy Pohodek slunce a vodičky.

Už je to nějaký ten čas, co jsem se Daggy svěřila, jak je pro mě složité mezi zdejšími po-hádkami objevit příběhy s čistým předáním. Ty, jenž už od kolébky nelapají dětskou mysl do strachů, nemocí, tmy. Daggy mi na to odpověděla: „Tak je napiš.“

Tvořím je a jsem potěšena, že se té radosti zhostila i Daggy. Jako v jejích předchozích knihách, i zde mi jako korektorovi nebylo umožněno s textem hýbat a editorsky jej měnit. Každé slovo v kontextu je přenos pozitivní energie, láskyplnosti, světelnosti.

Daggy vnesla do tohoto světa něco nového, čistého, jemného a ojedinělého, co zde chybělo. Její pohodky na dobrý den přináší vřelost slunce a moudrost vody, bílého dne bez noci. Jsou to dojímavé povídky plné lásky, štěstí, dobroty, poznání, víry v sebe sama a vnitřní síly, které spolu s harmonizujícími malbami rozjasní nejen dětskou duši.

Takové nebeské pohlazení může sepsat jen člověk s ryzím srdcem a vědomím. A mně je ctí, že jsem té krásy mohla být součástí.

S Láskou, radostí a přáním pohodové četby

River

POHODKA VODIČKY

  Tento příběh se začal psát před mnoha lety. Tehdy, kdy bahno a kal chtěli ve vodě stát a její průzračnost ji brát. Bylo to v době, kdy bylo slunce  zahaleno v šedém mraku mylnosti, nad kterým bylo třeba zvítězit sílou lásky.

V té době se zrodila vodička. Malý pramínek, který byl tak maličký a průzračný, že šel okem sotva postřehnout. Pramínek vody byl malý a zvídavý.  Také hodně rád skotačil. Když vykoukl na tento svět začal radostí poskakovat a rozhlížet se do všech stran.

   ,,Jéjdanánky to je krása.  Já jsem vodní pramínek a mám plout, aby se ze mne stal silný mořský proud, až v širý oceán.“  

Rozhlédl se ještě jednou a nevěděl  kudy  se vydat.         

  ,,Tolik cestiček, že nevím  po které se vydat, abych zesílel.“

Podíval se rošťácky na nebe s nadějí, že mu pomůže.

Uvidělo to sluníčko, které plulo po nebeské hladině a zavolalo na pramínek:

  ,,Vydej se vždy tam, kde ti bude ukazovat můj sluneční paprsek. Tak se nikdy neztratíš.“...

Děkuji River za krásnou předmluvu, kterou jsme na její přání, na poslední chvíli, do knihy ještě stihly vložit. Vážím si toho.

Ukázka z knihy:

Milí čtenáři,

kniha, kterou držíte v rukou, je laskavým předáním básní mé drahé přítelkyně, spisovatelky, malířky, designérky, ilustrátorky a průvodkyně osobním rozvojem, Daggy. Tak jako její předešlé knihy, Transformační průvodce mysli, Cesta domů – praxe, Křišťálová řeka a básnická sbírka Svítání, i tato publikace září Daggynými světelnými obrazy, energicky harmonizujícími prostory a nás samotné.

Jelikož mi bylo ctí sepsat předmluvu a mám k Daggy nejblíže, ráda bych Vás s touto výjimečnou osobností seznámila.

Když jsem Daggy, „renesanční všeumělkyni“ hýřící stále novými nápady a talenty, poznala, bylo to, jako bych se setkala s bytostí z jiného světa. Způsob jejího bytí, myšlenek a mluvy se naprosto vymykal všemu pro mě dosud známému.

Nesledovala televizi, nečetla noviny, knihy a časopisy, nevyhledávala marnotratnou zábavu, nezabývala se typicky lidskými starostmi, nelpěla na materiálních věcech a neslavila žádné umělé svátky, jmeniny, narozeniny, Vánoce… Každý den byl pro ni svátkem, svatým dnem. Měla průzračnou mysl, neřešila záležitosti druhých, zabývala se jen tím svým, nepouštěla si k sobě nic negativního, nemluvila vulgárně a vyjadřovala se tak nějak… po svém. Jinak. Moudře a vědoucně.

Žila naplno, ne podle diktátu, nelelkovala a nemarnila s časem. Renovovala staré předměty, masírovala, šila, pletla, malovala, sušila bylinky, dlouhé hodiny nehnutě meditovala na žhavém slunci a často pobývala v přírodě a hlubokých lesích, kde sama přespávala pod širým nebem.

I když byla hodně aktivní a nic neodkládala na zítřek, nikdy nebývala unavená, natož nemocná. Lidské neduhy jakoby se jí vyhýbaly. Nechápala jsem, odkud se tu vzala a z čeho žila. Takřka nejedla, nepila a nespala, a přesto byla plná energie, elánu a optimismu. Nejednou jsem se jí zeptala, z čeho je vyrobená a kdo ji upgradoval. Vždy se jen srdečně smála.

Užívala si života s vnitřním klidem a harmonií tak, jak jsem to u nikoho předtím nezažila. Proplouvala každým dnem s jakousi lehkostí, přirozenou krásou a nespoutanou svobodou. A taková je stále, i po těch letech, svá. Ovšem to, co bylo dříve nad mé chápání, léty strávenými spolu, se pro mne stalo přirozeností. Pokud bych tak čistého člověka měla charakterizovat jedním slovem, bylo by to právě to, z čeho a čím žije. Čím je.

Láska

S úctou a přáním krásné četby

River

TICHÝ OCEÁN

Vítr fouká, voda šplouchá, hromy blesky, vlna stoupá

Veliké zpěnění lidského trápení rozdmýchal oceán

Ztratil se kormorán

Vlny se zmítají, kapky v nich volají:

Zastav tu bouři, to ty jsi ten vodní šrám

Zastav tu bouři, kormidlem točíš  jen ty sám

Vlny se zmítají, kapky v nich volají:

Bože ó pomoz, vždyť já jsem sám!

Volám, volám, volááám

Vždyť Já Jsem Sááám

Utichl oceán

...Ráno jsem vstala a opět mě to táhlo na stejné místo do lesa. Říkala jsem si, co to jít prozkoumat jinam. Zastavila jsem se a stromů fotila shluk a v tom jsem slyšela houkání, volání, jednou, podruhé… otočím se a za mnou na okraji lesa stojí včerejší srnka, vříská, volá na mě, abych si to náhodou nerozmyslela a nešla jinam. Dívá se upřeně na mě a kýve hlavou, ukazuje mi, kudy mám jít. Šla jsem za ní. Ona byla rychlejší. I když jsem ji chvílemi neviděla, cítila jsem, kam mám jít. Po chvíli jsem se zastavila a nebyla si jistá kudy jít. Srnka to vycítila a opět na mě volala svým hlasem a navedla kudy dál. Dovedla mě na úžasné místo plné krásných a silných kamenů...

...Většina lidí řeší pouze a jenom důsledky svých ne-mocí. Vůbec neberou v potaz, že za své zdraví mají zodpovědnost oni samotní. Kdy se konečně zamyslí nad příčinou? Žádná nemoc nespadne z nebe!

Proč má každý jedinec jinou nemoc? I když se vyskytujeme ve stejné oblasti na stejném území, na stejném místě, jako náš kolega, manžel, manželka, máma, přítel… přesto nemáme jeden druh nemoci. Zamýšlel se někdo nad tím? Přece logicky by to tak mělo být. Ovšem, není tomu tak, každý má jinou nemoc. Nemoci nikdo nikomu nepřisuzuje, nýbrž každý si ji sám vypěstuje, přivodí. Jak? Úplně jednoduše. Tím, jak myslí. Jaké si kdo v sobě nosí myšlenkové vzorce – přesvědčení, takovou nemoc si způsobuje. 

Jak se nemoci zbavit a to jednou provždy? Zbavit se svých starých přesvědčení, svých negativních vzorců, postojů k životu samotnému…

Nic nás to nestojí, jen si dát práci sám se sebou a přiznat si své „krásné“ vlastnosti. Změnit se na pozitivní úhly pohledu… stát se a být neutrální a tím zdravý. Ve všem je krása, jen ji uvidět.

...Lidé utrácí spousty peněz na zničení svého zdraví a poté dávají spousty peněž za jeho navrácení. Je to k smíchu.

Celý náš systém je nemocný… Co ho zkusit uzdravit?!

Tím, že začneme každý sám u sebe, dojde k uzdravení na všech úrovních našeho bytí.

K uzdravení naši společnosti

 Podívej, svítá

 Krása svitu přišla k nám My poznali ten sebeklam

 Snaha druhých nám vše vzít, přišla vniveč, zůstal smích

 Tolik jasu, tepla, krásy Přišel pro nás posel spásy

 Koukají se, koukají, pokoje si nedají

 Co se stalo? Oni zas, uchopili ten svůj jas Láskou září

 Snad mi ti lháři?

 Svitlo slunce, moři dalo, to, co lidstvo nečekalo

Podívej, to svítání, je nad lidské chápání

Slunce vyšlo nad obzor V bílé záři

Tím jest mořská pěna, láskou opět naplněna

Podívej, jak září